Tak dneska mám zvláštní náladu. Vzpomínky, přítomnost i očekávání se někdy nedají ovládnout.
Najednou máte pocit déjà vu a neumíte si vysvětlit, proč se vám děje to, co se vám děje. Někdy jsou prostě některé věci marné, nepředvídatelné a nemůžete se divit, že se stanou, když jim, i když nevědomky, jdete naproti. To jen vaše podvědomí vás vede tam, kde vás chce mít. Kdybyste začali přemýšlet, určitě si vyberete jinou cestu. Nebo se nebudete umět rozhodnout. Každý má nekonečně možností, co se svým životem může udělat. Ovšem občas se zakuklíme do rozhodnutí někoho jiného.
Necháme si řídit život svým šéfem, rodiči, sourozenci, přítelem nebo jen svým vnitřním nastavením z minulosti. A nedovolíme si začít žít podle svých vlastních pocitů a potřeb. Zachovali jste se jinak, než všichni ostatní? A je vám blbé, že jste jiní, že vybočujete z řady? Není to vaše vina. Jste jen na jiné lodi, než ostatní. Máte za sebou jiný příběh. Jste už otlučení ze zkušeností z minulosti. Jste neskutečně sehraní sami se sebou. A i když si myslíte, že tápete, že se utápíte v nejistotě. Není to tak. Jste přesně tam, kde potřebujete být. Potřebujete se totiž najít. Uvědomit si, kdo jste, co hledáte, kam se vydat. Jaká je ta vaše cesta. Ne cesta někoho jiného. Oni mají svoji vizi. Nebo se jen nechávají unášet proudem života.
Ale vy už jste starší. Máte za sebou zkušenosti, které na ně teprve čekají. Dokážete si více vážit svého času. Jste sami sobě příkladem. A dokud jste tady a teď, jste naživu. Občas se může zdát, že jste se špatně narodili, nebo jen vyspali. Nechce se vám z postele. Zdá se, že nemáte důvod vstát. Ale pak si dáte kávu, podíváte se na oblohu, a když vám do očí zasvítí vycházející slunce, hned vám dojde, proč jste tady. Proč má tento život smysl. A máte chuť říct celému světu, co se vám honí hlavou. Ať se nevzdávají. Ani kdyby měli pocit, že jsou sami mezi všemi, že už nemají světu co nabídnout. Nebo že neumí žít sami se sebou...
Umyjte si vlasy, smyjte ze sebe všechnu špínu, všechen vztek a všechny trable. Oblékněte si ty nejkrásnější šaty, které máte, usmějte se na sebe do zrcadla a vyrazte ven. Nemusíte mít žádný cíl. Běžte jen tak do parku, k vodě, do lesa, nebo třeba do města, na nákup, do kina. Udělejte si radost nějakou maličkostí. Někdy stačí potěšit někoho jiného. Třeba kamarádku. Stačí ji napsat krátkou zprávu, ať ví, že na ni myslíte. Podělit se o nějakou myšlenku s někým, koho třeba ani neznáte. Být příkladem pro lidi okolo sebe. Nemračit se jen proto, že prší. Nebát se pořád všeho, co se děje kolem. Vždycky se bude něco dít. I předtím, když jsme tady ještě nebyli. A i tehdy, až už tady nebudeme. Nemůžeme si myslet, že právě teď, když my jsme na tomto světě, tak nebudou války, tornáda, záplavy. Vždycky tady něco bude. Možná bylo pár let klidných, ale možná jste si jen nevšímali těch hrůz co se děly. Protože jste je nechtěli vidět ani slyšet. Vypouštěli jste je. A teď je do sebe nasáváte jako houba. Protože jste zrovna nešťastní, opuštění, nezaměstnaní nebo jinak zranění…
A co bych si přála, aby pochopili lidé, kteří nemají žádný důvod k úsměvu? Zkuste se otočit jiným směrem. Vnímat svět trochu s přehledem. Tráva je pořád zelená, obloha modrá… noc černá… A naše mysl je taková, jakou si ji přejeme mít. Tak do toho, pokuste se zase více usmívat, otočit hlavu a všimnout si krásy, která má větší smysl, než jakákoliv omezená moc někoho, kdo se snaží dělat lidem ze života peklo.
Jak z toho ven? Jen tak, že se nebudeme porovnávat s nikým jiným, než sami se sebou. Jsme dál, než před pěti lety. I tenkrát se spousta věcí zdála nemožná. A přesto se stala. A vše má svou hodnotu. Přesně takovou, jakou jim sami dáme. Můžeme důvěřovat nejen sami sobě, ale i svým blízkým. Pokud nás zklamou, pak je to jejich rozhodnutí. Pokud nás podvedou, tak je to jejich volba. My je jen můžeme ujistit, že náš život je tady a teď. A dokud jsou k nám upřímní a věrní, tak se na nás mohou spolehnout. Jestli nás oklamou, tak ztratí především oni. Protože to nebude jen naše prohra, ale především jejich.
Každý má to, co cítí. Každý má to, co ctí…
Znáš to.